Smutný příběh se šťastným koncem
autor:Monika H.
sepsáno dne:18.8.2007
na blogu: www.velkejusmev.blog.cz
Je podzim..v parku posedává spoustu zamilovaných lidí,kteří se nadevše milují..jen jedna dívka je tu sama..utíká po spadaném listí a slzy jí tečou po tváři..nejsou to slzy štěstí..jsou to slzy zlého osudu..je na ní vidět smutek-nepopsatelný smutek!Co se jí asi mohlo stát?Nikdo se o ni nezajmá..všichni jsou tak šťastní,že nikoho nezajmá její smutný příběh..
Její myšlenky se střídají v rychlosti světla..je tak mladá..proč zrowna ona?..Před chvílí ještě byla v nemocnici a řekli jí tu strašnou věc:ZEMŘEŠ!!..věděla,že ten čas se blíží..její konec života tu bude za nedlouho..ona vlastně přesně ani neví..bude tu hodinu,den,měsíc,rok?..doktor se jí to chystal říct,ale ona to nechtěla vědět!..nechtěla slyšet kolik jí zbývá času..nevydržela by to..utekla z nemocnice,běžela přes silnici,slané slzy jí stékaly proudem,slyšela troubení aut,ale bylo jí jedno jestli umře..stejně to musí přijít..troubení už nevnímala..byla jako v tranzu..jen utíkala přes park,viděla všechny ty šťastné lidi a bylo jí na umření..už to nemohla zvládnou..doběhla na konec parku..na své oblíbené místo-sem chodívala s maminkou,když byla ještě malá a hlavně..když byla její matka na živu..
"Proč zrovna já?Proč musím umřít?..sem přece tak mladá..zítra mi má být patnáct..ale dožiji se toho vůbec?..nechci jít domů..nechci slyšet ty řeči,že vše bude dobré..NIC UŽ NEBUDE DOBRÉ!!Já umřu..nikdo to nemůže pochopit..Mám ze smrti takový strach..Nikdy jsem si nevážila toho co sem měla,to,že žiju sem brala jako samozřejmost,ne jako dar..proč to tak musí být?Nikdy už nepoznám tu pravou lásku..nikdy jsem nikoho nemilovala..už to tak zůstane na věky věků..PROČ?.."
Začalo pršet a setmělo se..ona schoulená v listí pod stromem jen plačíc sténala a nevěděla,co má dělat..všechen ten stres jí unavil..a ona usnula...zamilované páry se odebrali domů v parku nezůstalo ani živáčka..snad až na skoro patnáctiletou dívenku,která byla v hlubokém spánku a kapky deště ji smáčely čím dál tím víc..A přece se tu objevil ještě jeden člověk..S jeho vkočením do parku přišlo i sluníčko..bylo ráno...dívka se vzbudila..ten chlapec jí připadal jako štěstí samo..ale nebyla schopná promluvit..jen seděla a upřeně koukala..
"Ahoj,co se ti stalo,"vyrušil ji příjemný hlas onoho chlapce..Dívku jako by náhle opustil smutek a celá oplývala štěstím..Jen na něj pohlédla..ale on pochopil.. na její tváři se po dlouhé době objevil úsměv,trochu smutný,ale upřímný..Chlapec věděl,že krásnější úsměv nikdy neviděl..okouzlila ho,věděl,že je to jeho osudová láska..mohlo mu být něco přes 16let,ale věděl,že ona je ta pravá..i ona měla ten pocit..
Podal jí ruku.... a už ji nepustil..mlčky šly po parku a věděly,že jsou si souzeni...Neznali jméno toho druhého,ale znali jeho duši..když bylo kolem poledne..konečně na ni promluvil:"Nikdy jsem nepotkal nikoho,kdo by vyzařoval tak jako ty..připadáš mi velmi smutná..muselo tě potkat něco strašného,i mě potkalo..ale myslím,že když budeme spolu vše překonáme.." Objala ho..Cítila úžasný pocit,konečně se zamilovala...na to,že v blízké době zemře úplně zapomněla..Podívali se jeden druhému do očí a on ji políbil..byl to krásný dlouhý polibek..připadalo jí to jako věčnost..kéž by to tak mohlo být na pořád..Když se začalo stmívat konečně promluvila:"Byl to nejkrásnější den mého života..dnes je mi patnáct let a vím,že ty jsi mé štěstí!"Pustila jeho ruku..políbila ho na tvář..podívala se na zem..vzala do ruky klacek a vyryla do cestičky v parku telefoní číslo a řekla:"Zavolej zítra večer na toto číslo..miluji tě..Mám ráda fialky..moc ráda..!" A s těmito slovy odešla..Kluk stál strnulý v parku a nechápal,co znamenaly její slova..jen věděl,že ji miluje a nikdy ji nechce ztratit..
Uplynul další den..blížil se večer a chlapec byl šťasten,že uslyší v telefonu hlas své dívky..zjistil ale,že číslo si nezapsal..podíval se ven..pršelo..nevěřil vlastním očím..vyryté číslo určitě zmizelo..ale to nemůže být pravda..osud by to tak určitě nenechal..jen v tričku utíkal po deštivé cestě do parku a uviděl to místo-jen jedno číslo se smylo...zkoušel všechny kombinace..ty čísla neexistovaly..až na jedno.."PROSÍM?..tady vrchní sestra Nováková..stalo se něco,"ozval se hlas nemocniční sestry..Kluk byl překvapen,ale nedalo mu to a řekl:"Neznáte náhodou..,"v tom okamžiku si uvědomil,že nezná její jméno..Položil sluchátko a se slzami na krajíčku vstoupil do nemocnice..běžel za onou sestrou z telefonu.."Dobrý den..Nebyla tu taková dívka..Vlasy jako havran..střední postavy..její oči jako by procházely skrz člověka.."Sestra ho přerušila:"Ano..přesně taková dívka tu byla.." ..".A kde je ted,"zajímalo mladíka..."Zemřela!" Tato slova probodla chlapce jako ostrý nůž..takovou bolest ještě nikdy nezažil..jako by mu puklo srdce..spadl na zem..a stále dokola opakoval:PROČ?PROČ?PROČ?..pak jako by ulehl do hluboké¨ho spánku a slyšel její hlas z dálky:"Neumírej..ty musíš žít..já věděla,že zítra umřu..něco mi to říkalo..s tebou sem prožila ty nejkrásnější okamžiky mého života..nezapomeň na mě..miluji tě..ale neumírej..ne teď..teď nesmíš..život je dar,kterého si člověk musí vážit...bojuj..Tvá >>Fialka<<!"
Uplynulo již 5let od onoho dne,kdy slyšel naposled její hlas..Teď stojí u jejího hrobu..již 5let-každý den-nosí na její hrob fialky..každý den..nové a nové..navždy bude v jeho srdci..pochopil,že život je zlý..ale vždy vysvitně nějaký dobrá stránka..a to ví jen díky ní...ale proč právě ona zemřela..sakra PROČ?